[VIDEO] Jak se dá v Praze sportovně užít víkend, víceméně zadarmo? – Milo Sviták
[VIDEO] Jak se dá v Praze sportovně užít víkend, víceméně zadarmo?

[VIDEO] Jak se dá v Praze sportovně užít víkend, víceméně zadarmo?

Pokud chcete jíst zadarmo, nemusíte si hned pořizovat falešný novinářský průkaz a chodit se cpát na tiskovky. Existují i jednodušší způsoby a nemyslím polévku pro bezdomovce. Například můžete… počkat! Tohle je příspěvek o sportu?

Takže shrňme si poslední víkend. Bobovali jsme jako kokosy, skákali jako gymnasti a na závěr jsem si střihnul maraton. Tak a teď popravdě, sjeli jsme pěti metrovou skluzavku na kruhu, předstírali pohyb v Jump Parku a na závěr jsem si dal 5-ti kilometrový běh, co neměl zdaleka ani 4 kiláky.

Nákupáky často pořádají různé akce, a když ten největší na Chodově v rámci olympiády sliboval Unexpected Games, tak jsme se to rozhodli risknout. Výsledek? Pár blbostí ve vitrínách, jedny stupně vítězů a bob jako fotokoutky, a všude lovci lidí do věrnostního programu nákupáku. Abych jim nekřivdil, venku byla „bobová dráha“, viz. video na konci. Ta měla s olympiádou společnou možná tak zimu. Naštěstí nedostatek lidí a nadbytek zimy zapříčinil, že chlápek ze Starbucks nám dal hned dvě horké čokolády, co přinesl na ochutnávku, aby mohl co nejrychleji zalézt zase zpět. Takže v cestě zhubnout jsme se posunuli o -1 krok vpřed.

Trampolíny na Jarově nebyly o moc přínosnější. Hláška: „skákej, je to zaplacený“ moc nepomohla a nepomohl ani fakt, že letmým pohledem slepého matematika, tam byla plná kapacita. Naštěstí tam nic zadarmo k jídlu ani pití nebylo, tak jsme tam aspoň nepřibrali.

Zlatý hřeb pomatenosti mé mysli přišel v neděli. Přihlásil jsem se na Valentýnský běh. Už jen to slovní spojení musel vymyslet někdo narušený. Svátek lásky spojovat s během? Naštěstí moje roztomilá přítelkyně Adélka měla víc rozumu než já. A nejen, že se do závodu nepřihlásila, navíc nechtěla ani vstávat a jít mi do tý klendry fandit. Bohužel pro ni, v tomto případě láska a rozum nevítězí. Abych to trochu okořenil, špatně jsem odhadl v kolik musím pro registraci, takže jsem tam nestihl ani vyjíst snídani, co byla pro závodníky, a to tam měli i jahody. Bohužel start jsem stihl v pohodě a s obrovským davem psychopatů jsme vběhli do Stromovky. 2/3 závodu jsem se cítil jako borec, protože jsem furt někoho předbíhal, a dokonce to byly lidi, co měli všechny končetiny a mnohdy s nižší váhou, než mám já. Samozřejmě v poslední třetině závodu se odehrávalo to samé… jen kapánek opačně. Ale do cíle jsem doběhl, poslední jsem nebyl, a pokud budeme tvrdit, že to mělo 5 km, tak čas 23:20 zní na buřtíka skvěle. Potom, co jsem našel své plíce, jsem zavelel k úprku a nasadil jsem ostré tempo důchodkyně s chodítkem. Pak jsme samozřejmě vyrazili k Cyrilovi na Andělu na oběd, kde jsem závod zakončil kachnou se zelím a Plzní, aby náhodou ten běh neměl pozitivní následky.

Takže rekapitulace, nevěřte akcím v nakupáku, ten Jump Park byl samozřejmě ze Slevomatu a když je u běhu startovné zdarma, tak moje rada zní: „Určitě se přihlašte, ale zdržte se jen na snídani.“