Deník pražské náplavy – 4. díl (Jak se žije v pandemii)

Deník pražské náplavy – 4. díl (Jak se žije v pandemii)

Mimo pracovní dobu trávím většinu času prací na sportovních a kulturních akcích. Tím, že teď díky výjimečnému stavu nebude ani jedno, tak mám čas se vrátit ke psaní. Už pár let žiju v Praze a jako většina podivínů tady jsem přišel z nějakého maloměsta, o kterém nikdo ani neví, že existuje. Dělám si srandu, v Praze žije víc Českolipáků než v České Lípě, takže naše menšina si na domovinu vzpomíná a jezdíme tam jednou za čas, abychom mohli používat větu: „To u nás v Praze …“

Koronavirus kam se podíváš, nabízí se ten starý milionkrát ohraný vtip. Pustím televizi -koronavirus, otevřu noviny, koronavirus. Já se už bojím otevřít i konzervu. (Varoval jsem vás, že ten vtip je ohraný). Každopádně máme teď nejpřísnější opatření v Evropě a teď řeknu něco, co Milion chvilek v karanténě asi neradi uslyší, ale jsem hrdý na naši vládu, jak krizi řeší. Samozřejmě naši novináři se ptají na ekonomické dopady, ale nejsou schopni pochopit, že staré rčení: „Peníze jsou až na prvním místě.“ tentokrát vážně pro jednou neplatí nebo alespoň by nemělo, i když je jasný, že se na tý krizi někdo dobře napakuje (kéž bych to byl tentokrát já). Nemoc je to ošklivá a i když si budem opakovat, že na to umírá malý procento lidí nebo třeba jen staří a nemocný, tak nezapomeňte, že každý máte ve svém někoho z této cílovky, o koho nechcete přijít.

Ale dost paniky, ačkoliv tuhle větu vnímají Češi přesně naopak. Když byl vyhlášen výjimečný stav neboli stanné právo lite, tak to začalo, opět nálety na obchody. Ne, že bych se bál, že jídlo nebude, ale jak znám náš národ, tak pár dní asi bude spousta věcí vykoupená a vzhledem k tomu, že my nenakupujeme do zásoby (prostě rozmazlení neopražáci), tak máme vždy jídlo jen na pár dní a navíc to šílenství začalo ve chvíli, kdy pár dní od posledního nákupu už uběhlo, takže bohužel jsme museli šílet malinko taky. Na košík.cz to mizelo o sto šest a doručení snad v neděli, takže to chtělo plán b. No jo, ale do supermarketu nepůjdete, tam bude tuna lidí a situace podobně, takže kromě jídla si odneseš maximálně nějakou tu nemoc. Naštěstí máme zbytky zdravého rozumu a šli jsme do večerky. Všechno bylo, sice postarším párkům a masu jsme se vyhnuli (nejsem rád, když je jídlo tak starý, že mu musíte vykat), ale jinak třeba ovoce a zelenina byli nabarvený hezky. Koupili jsme si i dvě konzervy vepřového masa ve vlastní šťávě. Jen pro jistotu, ale stejně pokud na něj dojde, tak si myslím, že se budu rozhodovat mezi pilulkou kyanidu a tou konzervou. Samozřejmě si dělám srandu, kyanid už došel.

Ale abych nebyl jen tak negativní, samozřejmě to má i svoje výhody. Tramvaj číslo 9, kterou jezdím do práce, a kde považuji za zázrak, když najdu aspoň místo k stání, tak najednou jezdí skoro prázdná. Tím, že nikam nesmíme, tak aspoň budu moct dodělat pracovní resty, zkouknout všechny seriály a filmy a zahrát si spoustu her na počítači. V závěru to chce nějaké hlubokomyslné poslání. Něco jako, je březen a jediné dvě jistoty daně a smrt získávají nový význam. Ale radši buďte ohleduplní, nedělejte kraviny a pro jednou se nesnažte všechna ta nařízení „ochcat“.

Rozhledna Doubravka

Tato fotka ani není rada na výlet, spíš když tam vylezete, tak uvědomění že se dá zemřít i jinak než na nemoc.