Deník pražské náplavy – 1. díl (rady do začátku) – Milo Sviták
Deník pražské náplavy – 1. díl (rady do začátku)

Deník pražské náplavy – 1. díl (rady do začátku)

Před nějakou dobou jsem se odstěhoval do Prahy a jako správný pražský hipster musím začít psát o tom, jaké zapadlé pražské kavárny s indickou literaturou musíte navštívit a ideálně to prohodit vtípky proti brňákům. Mě osobně bude stačit jen ta druhá část. Mým hlavní cílem, především v tomto příspěvku, bude, aby jste se mohli zasmát a poučit z mých vlastních chyb. Pojďme to vzít hezky od počátku mé pragotransformace.

V létě jsem si našel práci v Praze, zdůrazňuji pouze práci, protože na začátku jsem měl sadistický nápad s tím, že nejprve budu dojíždět. Samozřejmě to byla obrovská chyba a omylem jsem sehnal od září velmi levné bydlení. Tohle ale nebyla jediná chyba, když jsem nastoupil do práce v Praze. Z nějakého neznámého důvodu jsem si myslel, že prvního srpna přijedu do Prahy a jednoduše zařídím lítačku. Sice jsem pak zjistil že to i nějak jde, když si asi stovku připlatíte, ale ne přes internet, musíte mít k tomu fotku a nebo si můžete koupit i přenosnou jízdenku na měsíc, která je asi o 120 Kč dražší. Jednoduše těch možností není úplně málo, ale je lepší se nad tím zamyslet předem. O dopravě v Praze platí jedno pravidlo, kdo umí trefit správný výlez na Můstku, je národní hrdina.

Bydlení v Praze je poměrně drahé a do začátku je jediná rozumná možnost – spolubydlení. Na facebooku na to existuje celkem šikovná skupina, ale míst k bydlení je takový nedostatek, že velmi brzo získáte pocit, že vám za pokoj lidi tady obětují prvorozeného syna. Cena pokojů se zde běžně pohybuje okolo 8 až 10 tisíc komplet.

V pražské dopravě obvykle strávíte spoustu času, ale dejte pozor, funguje trošku jako schodiště v Bradavicích. Tu a tam někdo shodí troleje tramvajím, tu a tam někdo skočí pod metro apod. Někdy bývá jednodušší jet jednou tramvají bez přestupu o pět minut déle, díky čemuž můžete například dospat kocovinu cestou do práce, přečíst si nějakou knihu (jako správný pražák) nebo hrát hry na mobilu.

V Praze bývá mnoho akcí i v týdnu a dokonce takových hodně překvapivých, například jednou byla akce na Střeláku pořádaná óčko TV a KFC, kde byly zadarmo kapely a nečekaně i to KFC. Celkově dost kultury se zde dá zažít zadarmo nebo za levno, ale chce to občas trochu brouzdat internetem nebo místo hraní Mimoňů na mobilu si v tom metru přečíst třeba Metro.

V tomto městě vlastně dost věcí, co jste moc nechápali, k čemu jsou vlastně dobrý, získávají smysl. Například Slevomat z vás tady celkem začne tahat peníze, ale aspoň vás to občas vytáhne do různých restaurací, o kterých by jste se mnohdy asi nikdy nedozvěděli, že vůbec existují a najíte se za rozumné peníze. Naučit se šetřit je tady asi to nejtěžší, protože zde platí to nejčastěji omýlané klišé, těch možností jsou tu opravdu mraky. Pokud jste líní chodit nakupovat, můžete využít třeba rohlík.cz. Ceny stejné jako v supermarketech a stačí nakoupit asi za 1000 korun a dopravu už taky neplatíte. Pravdou je, že já Rohlík ještě nepoužil, protože mi stačí sjet výtahem.

Ve zkratce, nestěhujte se do Prahy. Je sice skvělá, úžasná a bezchybná, ale vy se sem nestěhujte. Důvod je jednoduchý, je nás tu už moc a víc se ráno mačkat v metru nechci. Odstěhujte se třeba do Brna, život na venkově stejně více prospívá vašemu zdraví. A pokud jsem vás v tomhle příspěvku dostatečně nenaštval, tak nezoufejte, určitě časem napíšu další.